Lukov

      První písemná zpráva o obci je v zakládací listině Louckého kláštera, kde je zmíněna i osada Prilucea (pravděpodobně Lukov), pochází z roku 1190. Místní jméno může být také odvozeno od osobního jména Luk.

     Ves přecházela děděním a prodejem do rukou různých rodů. Když Lukov získal r. 1548 Wolf Krajíř z Krajku - nejvyšší pražský půrkrabí, byl ještě vsí. Při prodeji dvora, fary a pivovaru Petrovi Čertorejskému z Čertorej r 1558, je již Lukov nazýván městečkem. V této době patří k významnějším sídlům, má právo várečné, tržní a soudní.

     Na prastaré pečeti přitištěné r. 1749 k rektifikačním aktům jsou v pečetním poli tři kulaté věže, po obvodu je napsán nápis Miesteczko Lukowa. Mezi pamětihodnosti patří pranýř z r. 1609, kostel sv. Jiljí z r. 1749, socha sv. Floriána - před r. 1749 a poklona (před r. 1850).

    Ještě v 16. století byl Lukov převážně český, národnostní změny nastaly po třicetileté válce, kdy se na opuštěných českých usedlostech usazovali němečtí obyvatelé. V roce 1945, po vysídlení německého obyvatelstva se v červnu začali stěhovat první čeští osídlenci.

 

Na pečeti o průměru 38 mm přitištěné roku 1749 k rektifikačním aktům vidíme v pečetním poli tři kulaté věže. Dvě postranní jsou nižší, každá s kulatě zaklenutým vchodem bez vrat, se dvěma klenutými okny v prvním patře a nad nimi dvojitou římsu. Střední věž je vyšší s klenutou branou opatřenou zavřenými dřevěnými vraty se závorou po pravé a se dvěma závěsy po levé straně. V pprvním patře je jedno a ve druhém dvě klenutá okna, nad nimiž je je patrná dvojitá římsa a nad ní kuželovitá střecha s makovicí ve špici. Opis na vnitřní straně ve dvojité, jedné slabší a druhé silnější lince, na vnější straně v jedné lince a věncem. MIESTECZKO LVKOVA.

Od dne 24.září 2008 se obec opět stává po dlouhé době městysem.

Žádost o ustanovení Lukova městysem a rozhodnutí:

 

Nahoru

 

Fara

Fara se připomíná již r. 1284 jako patronátní kláštera Louckého u Znojma, ale časem zanikla, neboť  r. 1358 je o ní poslední zmínka. Připomíná se sice znovu r. 1539, ale byla bez kněze, r. 1657 se ve visitační zprávě děkanské píše, že Lukov byl přifařen do Štítar. Roku 1703 byl ustanoven v Lukově František Zelnice lokálním kaplanem, po němž ve stejné hodnosti následovali jiní, kteří spravovali farnost lukovskou až do r. 1785, kdy byla zřízena samostatná místní kurácie, která je r. 1859 povýšena na faru. Roku 1829 a 1884 se podnikaly důkladné opravy. Do r. 1825 býval lukovský hřbitov kolem kostela uprostřed osady, nyní je za obcí. Patronát náležel v letech 1284 - 1358 Louckému klášteru, roku 1539 vranovskému velkostatku. Roku 1609 byl darován biskupství olomouckému, ale časem přešel na majitele vranovského velkostatku.

Obec mívala právo soudní, což dokládá kamenný pranýř na návsi s letopočtem 1609.

Nahoru

Nový Hrádek

   V samém srdci Národního parku Podyjí se nachází na břehu řeky Nový Hrádek. Rozsáhlá zřícenina, která přesahuje rozlohu 8 000 m² se rozkládá na nejužším místě vybíhajícího ostrohu, téměř ze všech stran obklopeného řekou Dyjí, tvořící zde státní hranici s Rakouskem. Území kdysi patřilo Lukovu. V roce 1358 je výměnou za jinou vesnici s Louckým klášterem, držitelem poddanské obce Lukov, získal moravský markrabí Jan Jindřich, bratr krále Karla IV., a nechal zde vystavět lovecký hrádek. Po jeho smrti se v držení hrádku vystřídali představitelé různých rakouských, polských a českých šlechtických rodů (Einzingerové, Krajířové, Althanové, Stádničtí a další). Koncem 16. století se stal součástí vranovského panství. V roce 1645 byl dobyt, částečně pobořen Švédy a od té doby postupně chátral. V 19. soletí sloužil šlechtickým majitelům jako lovecké sídlo.

   Je zajímavé, že po 1. světové válce Nový Hrádek užíval Klub českých turistů. V roce 1926 na své náklady opravil střechu a stropy novější, zachovalejší části. V pravém křídle byl byt pro hajného a ten zde prodával občerstvení. K přespání se nabízela turistická noclehárna ve věži. Celý areál přístupný do roku 1950, potom pohltilo pohraniční pásmo, a tak až do roku 1989 byl veřejnosti zcela nepřístupný.

   Areál zříceniny sestává ze dvou nádvoří, hradního příkopu a dvou hradů. Do hradu se vchází po kamenném mostě nad velkým příkopem. Pomocí úzkých můstků a průchodů se dá vystoupit na vrchol polozřícené hradební věže a odtud vyhlédnout do moře zeleně. Jako by vedle sebe mezi skalními ostrohy plynuly tři řeky, vypadají fantastické zákruty Dyje kolem ostrohu zvaného Umlauf (Obrátka). Jen porovnáním skutečnosti s mapou se pozná, který z ostrohů patří Rakousku a který nám.

   Milovníky přírody přímo v areálu potěší velké porosty ojedinělé Divizny nádherné, která přerůstá výšku člověka. Je možné zahlédnout vzácnou užovku stromovou, nad hlavou přelétne čáp černý....

   Prohlídka trvá necelou hodinu. Otevřeno je od května do srpna denně od 10 do 18 hodin, v září jen soboty a neděle.

Nahoru